Klub rodáků a přátel Velimi .

Koncem 19. a poč. 20. stol. to byl právě Sokol, který ve Velimi pořádal různé přednášky na vlastenecká témata, organizoval zájezdy do Prahy a jiných měst v okolí, účastnil se všech sokolských sletů atd. V duchu této tradice pokračuje i Klub rodáků.

Klub rodáků a přátel Velimi při Sokole Velim zajišťuje od r. 1990 různé kulturní akce a sleduje historii obce Velim a také Vítězova. Je čtvrtým oddílem Sokola Velim. Snaží se ve své činnosti navazovat na práci velimské sokolské organizace, týkající se právě bohaté práce na poli kulturním a vzdělávacím.

Pořádá každoročně oslavu k 28. říjnu - výročí vzniku Československé republiky - s přednáškou erudovaného řečníka a kulturním programem, ve kterém vystupují např. děti velimských škol, hudební a pěvecká tělesa, mažoretky, školní děti vystavují zajímavé kresby, místní zahrádkáři představují květiny a ovoce. Po programu bývá beseda s rodáky a hosty u kávy a čaje.

Členové klubu vyhledávají rodáky a přátele nejen doma, ale i za hranicemi naší vlasti, kteří mnohdy proslavili jméno Velimi i Vítězova. Je to např. Josef Kurka, rodák z Vítězova, zakladatel sokolské jednoty v USA nebo Dr. Vladimír Karbusický, rodák velimský, spisovatel a univerzitní profesor v Hamburku v Německu. Dále se členové zabývají shromažďováním listinného a fotografického materiálu, který se týká minulosti a současnosti obce. Tak jsou kamerou zachyceny mizející objekty, např, cukrovar, archeologické vykopávky aj. Tajemník klubu pravidelně informuje ve VN o minulosti i současnosti obce, přispívají i ostatní členové. Informace jsou čerpány z archivu klubu nebo z pramenů, nalezených v knihovnách a archivech poděbradského panství i jinde. Všichni členové se podílejí svou prací na všech těchto aktivitách a za podporu vděčí Sokolu i Obecnímu zastupitelstvu se starostou Josefem Seifertem v čele.

Klub má přes dvě desítky přispívajících členů a řadu sympatizantů. Členové shromažďují informace mající vztah k historii obce a okolí, jako dopisnice, fotografie, výpisy z kronik a podobně a rádi je i přijímají do svého archivu. Historicky cenné doklady jsou předávány okresnímu archivu v Kolíně.

Z literární činnosti členů klubu uvádíme knihu Velim a Vítězov v proměnách času Maruše Čábelové a Velimské pověsti Bohuslava Baláčka. Publikace jsou k dostání na OÚ ve Velimi, jakož i pohlednice rodáka, ak. malíře Jiřího Škopka.

Setkání u hranice k připomenutí Jana Husa Na Houti večer 5.7.2013

Na palouku nad bývalou cihelnou bylo rušno již po 8. hodině ráno. Sešlo se šest dobrovolníků, aby připravili hranici, vyhrabali starou trávu, vyčistili prostranství a hlavně postavili velkou hranici. Kolem hranice byly rozmístěny desky na starých pneumatikách, které vytvořily malý amfiteátr k pohodlnému houpavému posezení. Ještě přikrýt hranici plachtou pro případ deště.

Večer v 19 hodin se sešlo přes 30 lidí. Byli přivítáni plakátky s texty písní pro zazpívání. To začalo po krátkém přivítání Bohuslavem Baláčkem. Hlavního projevu se ujala Mgr. Maruše Čábelová (v zastoupení Dr. K. Holady, který onemocněl), která seznámila shromáždění se sochařskými díly a pomníky budovanými na počest mistra Jana.

K nejvýznačnějším patří všem známý pomník na Staroměstském náměstí v Praze. Jeho stavbu provázela řada názorů a rozporů, než došlo k jeho odhalení v roce 1915 u příležitosti pětistého výročí Husova upálení. Secesní bronzový pomník navržený Ladislavem Šalounem stojí na žulovém podstavci, na kterém jsou symbolicky zobrazeni husité a pobělohorští emigranti. Hus se dívá na Týnský chrám, který byl v 15. století sídlem kališníků.

Velmi zajímavé informace byly pro řadu přítomných zcela nové a projev byl odměněn potleskem. Na závěr seznámil Bohuslav Baláček přítomné s činností klubu rodáků a jeho nejbližšími plány, například s tím, že 26. října bude při příležitosti oslav vzniku republiky v parku na náměstí instalován kámen s deskou Tomáše Garrigue Masaryka k připomenutí jeho vystoupení ve Velimi v r. 1911. Při té příležitosti se poté sejdou rodáci a přátelé Velimi k odhalení pamětní desky slavných velimských rodáků, operních pěvců Stanislavy a Jaroslava Součkových na budově velimské sokolovny.

Během těchto informací se rozhořela připravená hranice a večerem se nesla píseň na závěr. Přítomným bylo nějak hezky a ještě dlouho seděli u dohořívající hranice.

Ing. Petr Baláček

26.10. 2013. Oslava 95. výročí založení ČSR.

Oslava byla zahájena na velimském náměstí. Důvodem bylo znovuodhalení desky , připomínající vystoupení T.G. Masaryka ve Velimi.

Desku umístili naši dědové a pradědové na náměstí na restauraci Krásenských, u příležitosti 80. výročí presidentových narozenin. Po vyhlášení protektorátu Čechy a Morava se podařilo před přisluhovači nacistů desku ukrýt. Po dobu války byla ve věži evangelického kostela, aby krátce po osvobození byla na hospodu znovu dána.

Po roce 1948 se myšlenky T.G.M. staly tehdejším pánům, kterým byl autoritou Josef Stalin opět nežádoucí. Živnost Krásenských byla zlikvidována a deska sejmuta.. Dlouho se o ní nic nevědělo. Až při bourání prostor starého obecního úřadu byla znovu nalezena. O tom, kdo ji ukryl se nic neví.

Protože stará hospoda chátrala, musela být zbourána. Nabízelo se desku znovu umístit do parčíku na náměstí, na kámen ze starého velimského lomu. Kámen stojí proti bývalému domu č.15, kde byla kdysi oblíbená hospoda s velkým sálem.

Znovuodhalení této vzácné památky nebylo jen připomínkou staré události, ale bylo zároveň holdem a poděkováním ,těm statečným, kteří desku zachovali.

Program oslav pokračoval v sokolovně, kde byla výstava k T.G.M. ve Velimi a výstava připomínající sourozence Stanislavu Součkovou a Jaroslava Součka slavné naše rodáky. Těmto dvěma zpěvákům byla na sokolovně odhalena pamětní deska.

Na závěr ještě dlouho poseděli účastníci u zákusků a kávy.

Jedna zvonice, hodiny a 2 zvony.

        Velimské návsi dominuje samostatně stojící , pozdně barokní.věž se zvonovitou střechou.Postavena byla v roce 1771 ,jak napovídá klenák nad vchodem. Na stejném místě byla původně provizorní zvonice dřevěná, její podobu neznáme.Víme , že na této dřevěné věži byly zavěšeny 2 velké zvony v tak zvaném vysokém točení. V klidném stavu byly obráceny jako kalichy vzhůru. Při zvonění se otáčely. Tento způsob zavěšení lze spatřit dnes na zvonici v Kouřimi nebo v Rovensku.První známou zvonicí byla věž postavená u severní stěny kostela.Její spodní část vidíme dodnes.Vrchní část věže musela být snesena , protože hrozila spadnutím.Proč hrozila spadnutím nevíme,ale co když jsou pravdivé pověsti o chodbách pod kostelem , které prý vedly až ke kelské skále, nynějšímu Bedřichovu?

       Vejdeme li do zvonice, upoutá naši pozornost hlasitý klapot. Klap, klap, klap. Ten způsobuje nepokoj hodin, který pohání mohutné kyvadlo  stroje. Hodinový stroj pomocí silného otáčivého drátu pohání hodinové ručičky čtyř ciferníků nahoře ve věži.Pomocí tenčího drátu tahá za kladívka odbíjení.Hodiny odbíjejí každou celou hodinu a dále po  čtvrthodinách a půlhodinách.Hodinový stroj je poměrně přesný, ale vlivem převodů na ručičky vznikají menší  úchylky v minutách.Chcete-li si seřizovat podle věžních hodin svoje hodiny, řiďte se proto jejich bitím.Hodiny se natahují každý den, zvedáním závaží podle stěny věže.

        Schodiště nás dovede na plošinu, nad kterou jsou v mohutných stolicích zavěšeny zvony.Volně visící mohutné ocelové srdce zvonu nás nenechá na pochybách, že největší zvon chybí.Byl zabaven za války , protože zvonovina je druh bronzu, který byl důležitou surovinou pro výrobu kanonů.Svoji velikostí a krásou nás zaujme zvon ve druhé stolici a když si ho začneme blíže prohlížet, uvidíme v šeru menší zvon , tak zvaný umíráček.Oba zvony mají na sobě nápisy. Přečtení těchto nápisů není snadné . Starým zvonařům se vždy nezdařilo ulít  písmena přesně do řádku. Někdy písmena chybí, nebo jsou otočena.Uvážíme-li že se jedná o pravopis a písmo patnáctého století , pochopíme, že je lépe, čte li nápis odborník, aby nedošlo k chybné interpretaci.V našem případě bylo čtení nápisu svěřeno pánu , který získal své znalosti na  Filozofické fakultě  Karlovy university v Praze. Je jím pan Radek Lunga.Pomocí  papíru a grafitu odborně překopíroval nápisy pan MUDr.Miroslav Maleček.

        Nápisy na velkém zvonu:

 pan zdenyek z postupycz  mync my tr kralowstwi czeskego na ho anno d.                                                                       mystr petr kotlarz.

        Nápis na menším zvonu:

mystr wondrzey rzeczeny ptacek ke czci a k chwale bozy y  w s s m

       Zkratka ho ,znamená  na horách kutných , nynější Kutná hora. Zkratka wssm., znamená všech svatých mučedníků. Tyto ve své době obvyklé zkratky jsou použity proto,aby se nápisy vešly na obvod zvonu.

       Nové čtení nápisů na velkém zvonu přináší určité překvapení. Dosud se soudilo, že na zvonu je uvedeno jméno Jeníšek z Nové Úpice a letopočet 1413.Jména  Jeníšek ani Novou Úpici se však nedařilo nikde jinde vystopovat.Naproti tomu pan Zdenyek z Postupycz je známá historická postava.  Mincmistrem Království českého byl v letech 1458-1468. Podle toho lze spolehlivě usuzovat na datum zavěšení zvonu. Proč právě mincmistr z Kutné hory, pán ve vysokém postavení v království , opatřil zvon pro věž velimského kostela? To bude vyžadovat zamyšlení historiků a další zkoumání. I  Wondrzey  Ptacek je známá postava.Je jedním z rodu zvonařů, kteří lili zvony v Kutné hoře.Řečený Ondřej Ptáček žil v Kutné hoře na přelomu 15 a 16 století. Zda také on věnoval zvon do kostelíka ve Velimi ? Nebo ho jenom odlil a dárce neznáme. Víme že pod Kutnou horou je řada nezdokumentovaných dolů.Víme také, že kutnohorští havíři kutali i ve Velimi.Rovněž není o tom žádná dokumentace nebo záznam.Nemůžeme dáti do souvislosti věž, která musela být snesena a postavena jiná? Mohlo být vychýlení věže způsobeno důlní činností ? Není také pod Velimí neznámé horní dílo, ve kterém bylo těženo, nebo alespoň hledáno stříbro?  Nevěnovali kutnohorští , ve své době tak drahé zvony, do Velimi pro výtěžky stříbra? Nebo tyto zisky jenom předpokládali? Mohli mít tito kutnohorští svobodní měšťané ve Velimi nějakou přízeň? Třeba se to někdy dovíme. Kdo ví?  Kronika  kutnohorská  vypovídá , že Zdenyek  z Postupycz  byl zlý muž , který zemřel zasažen  bleskem.

         Hodiny času jdou stále, hodiny věží jdou občas, co bylo, se již nezmění . Jen se to ztrácí a zapomíná.

Pište na adresu: Bohuslav Baláček, Třída krále Jiřího 306,Velim, 281 01

Kontakt: Balacek@volny.cz

 Prohlédněte si fotografie z akcí na adrese http://slabka.rajce.idnes.cz/